proč na Hromnice zimy polovice

Zima se počátkem února láme do druhé poloviny a je znát i ta hodina navíc. I bez časomíry si toho nemohli nevšimnout staří Slované. Svátek Hromnice 2. února souvisí ale s hromem a s prvními zahřměními oznamující probuzení ze zimního spánku Peruna, hlavního Boha hromu a blesku a tedy i probouzení přírody a příchod jara. Jarním bleskem se probouzejí i všechna ostatní božstva a vše se otvírá k novému životu, zatímco temní duchové zimy zalézají do svých děr a skrýší.

Staří Slované to oslavovali vesele a bujaře a mnoha rituály. Ještě v 19. století v Čechách při jarním hřmění klekali a líbali zem. Ve světnicích přemísťovali židle a stoly, hýbali nádobami, na dvoře nadzvedávali vozy, šermovali polním nářadím k nebi a vybíhali před vrata se sekerami a divoce jimi mávali. Tak chtěli pomoci Perunovi v boji s mocnými silami temna, neboť sekera byla právě atributem Peruna.

Začátek února patří podle keltských zvyklostí svátku Imbolc a patří ke čtyřem hlavním svátkům kalendáře. V keltském pojetí často svátky nemají pevné datum, ale i zde je nejčastěji svátek návratu jara slaven 2. února, tedy mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností.

O tom, že Hromnice byl a dodnes je významný svátek svědčí nepochybně i to, že si ho upravila pro svoje potřeby křesťanská církev. Do 10. století zájem neprojevovala. Teprve pak, když zjistila jak velký má návrat jara pro lidi význam, agresivně zaplašila všechny slovanské bohy a všechny bohy keltské i všechny bohy jiné a uvědomila si, že původní význam Hromnic je třeba nahradit za každou cenu. Ale čím?

Podle evangelia (Lk. 2,22 – 38) Ježíšova matka Maria přináší podle židovského obyčeje svého syna 40. den po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila prvorozeného Bohu. A to se hodilo. 40 dní po Ježíšově narození je právě počátek února. Zde se Maria setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení národů“. Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši - světle pochází zvyk, který se začal šířit zřejmě od 11. století. V tento den světily svíčky „hromničky“, které se během bouřek zapálené dávaly do oken a měly spolu s motlitbou chránit před bouřkami. Protože je tradičně tento svátek spojován také s ochotou zasvětit svůj život poslání, které člověk dostává, je dnes v katolické církvi tento svátek slaven také jako Den zasvěceného života (tj. řeholníků a řeholnic).

Pranostiky na Hromnice:

● Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více
● Pošmourné Hromnice sedláku milé jsou velice
● Hromnice-li jasné čisté, potrvá zima déle jistě; pak-li sněží nebo hřmívá, jaro jistě v blízku dlívá
● Hromnice půl krajíce, půl píce
● Na Hromnice husa po vodě, velikonoce na ledě
● Zelené Hromnice – bílé velikonoce
● Bouří-li a sněží na Hromnice, bývá jaro blízko velice
● Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče
● Přejdou Hromnice – konec sanice
● Na Hromnice – sněžnice, medvěd otevírá boudu, není-li vánice, zavírá ji
● Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více
● Na Hromnice si musí skřivan vrznout i kdyby měl zmrznout
● Na Hromnice o hodinu více
● Vyjde-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí
● Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc
●Na Hromnice vezmi dvě kabanice
● Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá
● Chumelenice na Hromnice končí zimu tuhou; jestli je jasný den, očekávej druhou
● Na Hromnice – chumelenice, netrvá pak zima více

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč