proč se říká, že děti nosí čáp

Když se dítě zeptá, kde se berou děti, odpovídáme nejčastěji, že kluky nosí čáp a holčičky vrána. Zaznamenal jsem ale i jiné odpovědi. Našli jsme ho mezi hračkami, v loďce v rákosí, vytáhlo ji sluníčko z pařezu, chytili jsme se s maminkou za ruce a tak dlouho jsme přemýšleli, až ses narodila…, proto jsi tak chytrá! Při odpovědi, že miminko vyskočilo mamince z bříška, máme trochu obavy, že se brzy dočkáme otázky jak se tam dostalo.

A je  zase klid. Na chvíli. Myslím si, že to tak má být. Tedy pokud malému zvídavci není 18!

Proč ale zrovna čáp a ne nějaký jiný pták? Nějaký pořádný s festovnějšíma nohama a zobákem jak skoba? A představte si, že to má svůj původ. Tato pověra není dokonce ani původně česká. Své kořeny má v Německu, Holandsku a Skandinávii. Nebyla zde však pouhou lží pro děti, ale měla hlubší význam. Podle zdejší tradice duše nenarozených dětí přebývají v hlubokých močálech a bažinách a odtud potom přicházejí ke svým rodičům. Čápi často hledají potravu právě v těchto nedostupných koutech a navíc se sami vzorně starají o své potomstvo. Také se vracejí stále na stejné místo. Mezi lidmi se tedy kdysi dávno začalo říkat, že čápi z bažin mohou přinést i duši dítěte a nechat ji u budoucích rodičů. Práci jim usnadňovali stavěním plošin na střechách, kde se čápi mohli uhnízdit. Pokud si zde ptáci skutečně začali budovat hnízdo, znamenalo to, že v domě se bude rodit mnoho dětí!

Janička se ptá maminky: „Proč mají sousedi samé kluky a já nemám bratříčka?“
„Protože holčičky nosí vrána a čáp chlapečky!“
„A maminko, nemohly byste si někdy ty ptáky vyměnit?“

A proč holčičky nosí vrány? Vrány nevím…, mám dvě..."

Líbilo se vám kocourkové? Tak se mrkněte na další: Proč